Kolegové bloggeři se tady , tady , tady a tady zamýšlí, jak tomu zabránit a jak že to s těmi zbraněmi je. Já se dnesk pokusím nabídnout možnost, proč se podobné tragédie odehrávají.
Mikroekonomie tvrdí, že existuje něco jako spotřebitel, který má k dispozici určitý důchod a s ním se snaží maximalizovat užitek. Přeloženo do češtiny - člověk něco má a snaží se mít co nejlépe. Na tomhle jednoduchém principu to celé v zásadě funguje. Dalším důležitým prvkem je střet nabídky a potpávky - trh.
Šílený střelec tedy poptává pozornost (všimnněte si, že spousta těchto bestiálních vrahů byla označována za tiché, smotářské, slušné) - chce aby se o něm vědělo. Nabídku tvoří mediální prostor - blogy (to jem si naběhnul ...), youtube,deníky, ... . Vkladem vraha je potom jeho vlastní život - většinou je jejich mediální sláva posmrtná.
Nejsnazší je založit si blog či nahrát pár videí a zveřejnit je (což také mnozí před tím nízkým činem udělali). Jak získat svých 15 minut slávy? Zveřejňováním - pokud si odmyslíme jejich tragický a hrozivý obsah - přiblblých videí a hloupých textů se to nedaří. Internet vcelku rychle odfiltruje balast, kam tyto projevy patří. Seriózní deníky to neotisknou. Outsider je opět neúspěšný ve své snaze prorazit. Zjistil, že virtuální agrese (což ta jejich videa - krom blbosti - rozhodně jsou) nezabrala. A protože když to nejde virtuálně, dřív nebo později někoho napadne to zkusit tou druhou cestou. Reálně. Zatímco nad pitomým videem se dá mávnout rukou, nad realitou už ne.
Budoucí vrah se tedy nachází v situaci, kdy maximalizace prospěchu pro něj představuje dostat se na první stránky médií, jeho vlastní život se ve srovnání s tímto cílem jeví jako vcelku přijatelný náklad a způsob jak se na první stránky dostat je mu nabízen doslova ze všech stran. Pamatujete, jak před pár lety bylo "in" sebeupálení? Proběhla vlna , která zpočátku vypadala, jako protest proti válce . Pak se ukázalo, že se na vlně svezlo i pár labilních jedinců. Najednou se upálení stalo "normální", média se přestala zajímat a tím zase přestala být tato forma atraktivní pro "spotřebitele" - nepřinášela "užitek".
Situace, kdy jedinec má pocit, že je jeho pozice ve společnosti neuspokojivá (nikdo ho nemá rád a všichni jsou zlí), že společnost může za jeho neúspěch a rozhodne se to řešit zlomově, není v ČR zdaleka nová. Notoricky známý případ , kdy pachatel sepsal svůj mediální vzkaz (internet tehdy nebyl), byl až k neuvěření podobný těm dnešním: "Kdybych odešla jako neznámý sebevrah, bylo by to pro vás příliš laciné. A protože společnost je tak velký suverén, že není schopna sama sebe obsloužit, bývá někdy souzena soukromě... Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím."
V další části výpovědi "Chtěla jsem se pomstít celé společnosti, včetně své rodiny, neboť všichni se ke mně chovají nepřátelsky." Tenhle případ je z roku 1973, tedy již více než 35let starý, nástrojem zločinu se stal automobil. Současný aktuální problém v ČR zase ukazuje na výbušninu (i když kdo ví, jak to nakonec skončí).
Ekonomie se kdysi domnívala, že důležitá je nabídka - prostě pokud budeme vyrábět úžasné věci, určitě se prodají. Tenhle přístup je starý cca 100 let a přestal platit přibližně pře 70. Tehdy se ukázalo, že je to naopak - důležitá je poptávka. Prostě byl chvíli tak veliký hlad po nových věcech, že se prodalo cokoli, až se hlad nasytil, muselo se začít přemýšlet, co že to vlastně oni (spotřebitelé) chtějí koupit. Pokud někdo něco chce, nakonec se najde protějšek, který mu to nabídne. Třeba prostituce - dokud bude poptávka, bude nabídka. Ty holky tam přece nestepují jen tak, že je baví procházka na čerstvém vzduchu (já vím, pouliční prostituce už je spíše okrajová, ale nemohl jsem si pomoct). Nebo třeba za dob komunismu - všichni chtěli dobrého lékaře, ale jeho plat byl daný státem. A tak se občas "šoupla flaška, stovka, bonboška" - pacienti dávali a doktoři pčijímali. Vzniklo "tržní řešení", ovšem na neoficiální části ekonomiky. Prostě proto, že těch, co chtěli dobrého doktora, bylo dost.
Nedávné šílené události by se možná daly popsat podobně. Problémem není "nabídka zbraní" - dnes a denně mi chodí spam na "zvětšení kde čeho" a přesto mě tahle nabídka nedonutí, abych to udělal. Problémem je poptávka po "troše pozornosti". Pokud někomu selže hlava (a jinak se to popsat nedá) tak prostě hledá prostředky a když v médiích vidí "příklady co se osvědčily", takje následuje. Nepodceňoval bych lidskou fantazii - když nebude po ruce palná zbraň, vezmu kanystr s benzínem (tedy já ne ...) .
Schálně zkuste si představit, jakými všemi způsoby byste dokázali naši společnost zasáhnout na citlivém místě a nezužujte to pouze na školní prostředí. Prostě kdekoli a cokoli, abyste se dostali na hlavní stránku. Radši to ani nebudu psát, co všechno mne napadlo, až jsem se lekl - jak by to vlastně bylo snadné.
Nemá smyls se v tomto směru opírat do nabídky (palných zbraní). Cílem je zachtit poptávku - jedince, kteří se dožadují pozornosti tak moc, až jsou ochotni pro ni udělat cokoli. Když jim znemožníme palné zbraně, které jsou registrované, kontrolované a přeci jen ne příliš rozšířené, ale současně ponecháme "poptávku" - touhu být i za cenu vlastního života na první straně - sáhnou po něčem, co je
- lepší - ano skutečně, existuje spousta mnohem účinnějších věcí (a nebudu je psát, záleží jen na vaší fantazii a schopnosti zacházet s googlem)
- nekontrolované - kdo po vás chtěl kdy občanku, když jste si koupili benzín do mopedu, balení hřebíků, ocelové lanko ...
- rozšířené - pamatujete se na Čapkův Krakatit? Hrdina říká, že výbušnina se dá udělat z kde čeho, stačí to jen správně uchopit. Čapek měl pravdu v mnoha věcech. A nemusíme chtít zrovna výbušninu. Stačí chtít "něco, co mě dostane na první stránku".
Zkuste se teď rozhlédnout po místě, kde sedíte, co z toho by se dalo použít, pokud budete chtít ohrozit své okolí. Jakkoli, i za cenu vlastního života ...
Nabídku mělo smysl omezovat někdy před 70 lety, dnes je na řadě poptávka ...